Václav Fadrný se narodil 18. 9. 1874 ve Vřesicích Janovi a Františce Fadrným. Pokřtěn byl v Sulíkově. Zmiňované vesnice bychom našli poblíž Křetína či Kunštátu na Moravě v dnešním okrese Blansko. Větší část svého dětství a mládí ale prožil Václav Fadrný v obci Crhov u Olešnice. V roce 1896 byl ve věku 21 let odveden jako zeměbranec do rakouské armády k 14. c. k. pěšímu pluku v Brně. V „Evidenčním seznamu stálých dovolenců a náhradníků obce Makov“ z roku 1910 je u Václava Fadrného uvedena nejprve evidenční obec Crhov (1896) a od roku 1902 je již vojensky evidován v Makově, kam se přiženil. Je zde zapsáno, že zeměbranec Václav Fadrný je pěšák a také „šarže žádná“. Při vojenské mobilizaci v srpnu 1914 a vypuknutí I. světové války narukoval Václav Fadrný ve 39 letech ke svému 14. c. k. pěšímu pluku do Brna a s ním asi po krátkém výcviku odjel na ruskou frontu. Doma v Makově zanechal svoji manželku Františku a 5 malých dětí.

Ve Vojenském historickém archivu (VHA) v Praze je uložen Služební výkaz Václava Fadrného z legií, z něhož se dá leccos vyčíst o jeho působení v čs. legiích v Rusku. Václav Fadrný byl na ruské frontě zajat již 26. 10. 1914 v Karpatech a dle rodinného vyprávění přešel do ruského zajetí dobrovolně s velkou (prý asi dvousetčlennou) skupinou vojáků. Podle důvěryhodných informací legionáře Josefa Macha z Poličky (zajatý také 26. 10. 1914) byli tito zajatci dopraveni do zajateckého tábora v Tomsku, kam přijeli 21. 11. 1914. Václav Fadrný byl zřejmě po celou dobu zajetí v Tomsku a zde převážně pracoval v dolech jako tesař. Jiní zajatci pracovali ve vesnicích a asi 250 zajatců pracovalo na stavbě hráze Damba. Zde se zajatci naučili chodit do „baně“ (sauna) a také v zimě 1914 - 1915 zažili v Tomsku pravé sibiřské mrazy (až -46°C). O vzniku československých legií zdejší zajatci mnoho nevěděli. Na jaře 1918 přijel do Tomska mezi zajatce jako emisař poručík Hnízdo, který je informoval o legiích v Rusku a působil na zajatce, aby vstoupili do našeho vojska. Dne 20. 6. 1918 obsadil plukovník Gajda bez boje město Tomsk a byla provedena mobilizace československých zajatců. Václav Fadrný podal 22. 6. 1918 v Novonikolajevsku (Novosibirsku) přihlášku do řad Československého vojska na Rusi (Československých legií). 1. července 1918 odjeli zmobilizovaní zajatci z Tomska do Novonikolajevska. Zde prošli krátkým výcvikem a byl z nich formován 11. a 12. pluk. Prozatímním velitelem 12. čs. střeleckého pluku byl ustanoven poručík František Hnízdo, dosavadní velitel 2. roty 7. čs. střeleckého pluku. 12. čs. střelecký pluk byl rozčleněn na dva prapory a šest rot a samostatnou rotu kulometnou. Velení nad 1. praporem převzal podpor. Jan Jindra a velením nad 2. praporem převzal podpor. Zdeněk Cais. 15. července 1918 byl Václav Fadrný zařazen jako střelec do seznamu 12. střeleckému pluku a 6. roty. Jeho osobní číslo bylo 87 576. Velitelem 6. roty byl jmenován praporčík Josef Drozda. Za místo pobytu pro pluk bylo zvoleno gubernské město Tomsk. 16. července 1918 odjíždějí tyto nové vojenské jednotky z Novonikolajevska zpět do Tomska a stěhují se z vlaku do t. zv. „Červených kasáren“, kde jsou dále doplňovány. Velitel 6. roty, praporčík Drozda, byl 23. 7. 1918 vyslán s podpraporčíkem Klimentem a pěti dalšími instruktory do stanice Tajga, aby zde z dalších dobrovolníků doplnil a vybudoval svoji 6. rotu. 2. 8. 1918 obdržel pluk telegrafický rozkaz od velitele východní fronty, aby se pluk urychleně přesunul do Irkutska. Z hlášení velitele pluku z 2. 8. 1918 mělo mnoho dobrovolníků ještě civilní oděv či neúplné uniformy a přes značné nedostatky ve výzbroji a výstroji ale byla nálada dobrovolníků uspokojivá a vojenský duch dobrý. Pluk odjel 4. 8. 1918 na východ ve dvou vlacích a ve stanici Tajga se k němu připojila 6. rota prap. Drozda. Vzdálenost ze stanice Tajga do Irkutska je 1519 verst a vlaky 12. čs. střeleckého pluku ji zvládly za 4 dny. V Irkutsku byl pluk umístěn do kasáren na „Zvězdočce“, rozložené nad městem na návrší na levém břehu řeky Angary. Do 10. 8. 1918 bylo mužstvo opatřeno letní uniformou, čapky ozdobeny bíločervenou stužkou a nošení civilního obleku bylo zakázáno. Po příjezdu do Irkutsku byl celý pluk také jednotně vyzbrojen „3linějnými“ puškami (ráže 7,50 mm). Pluk prodělával pravidelný výcvik a zajišťoval strážní službu na řadě míst v Irkutsku a jeho okolí. U jezera Bajkal v té době byly sváděny velké boje s bolševiky. Možná do těchto dnů lze zařadit v rodině tradovanou zprávu, že se Václav Fadrný brodil po kolena v jezeře Bajkal. Celkový stav mužstva před odjezdem z Irkutska byl 868 dobrovolníků. 29. 8. 1918 však pluk dostal rozkaz od velitele východní fronty plk. Gajdy k okamžitému odjezdu do Jekatěrinburgu na severouralskou frontu. Na nádraží v Irkutsku byl pluk rozmístěn do třech ešelonů. Ve třetím ešelonu byl umístěn 2. prapor s kulometnou rotou pod velením podpor. Julia Půži. Zde se jistě nacházel i Václav Fadrný jako příslušník 6. roty. Cestou z Omska do Čeljabinska se druhý ešelon (zásobovací vlak) ve stanici Sočino vyšinul z kolejí a došlo k rozbití několika vagonů. 5. září 1918 dorazily ešelony do Čeljabinska. Zde byly tyto tři ešelony rozděleny v menší vlaky a během 6. září 1918 dorazil celý pluk do Jekatěrinburku. 12. čs. střelecký pluk dostal na severouralské frontě zodpovědný úkol a to zajišťovat strážní službu na důležitých úsecích jekatěrinburgského rajónu. Část pluku byla odsunuta do stanice Kuzino. Zatím, co roty 1. praporu vykonávaly ochranu tratě Kuzino - Sarga a Kuzino - Utka, byl 2. prapor odeslán, aby konal strážní službu na trati Iset - Tavatuj – Verchněnejvinsk. Václav Fadrný jako příslušník 6. roty by podle rozmístění stráží mohl střežit stanici Nevjansk či blízký rozjezd č. 116 (zastávka), nebo střežit stanici Anatolskuju a most u stanice Šajtanky. Ostatní roty měly vymezenou strážní službu na jiných úsecích tratí v tomto prostoru. Kromě těchto ochranných opatření projížděl stále po trati Nevjansk – Iset ještě také strážní vlak 2. praporu, stejně jako po trati od Kuzina na Sabik a do Sargy projížděl improvizovaný obrněnec 12. čs. střeleckého pluku.

Pluk se již v této době potýkal s doplňováním svých jednotek novými dobrovolníky, schopnými konání „služby v poli“. 10. 10. 1918 měl pluk sice stav 807 mužů, ale schopných „služby v poli“ bylo pouze 480. Byla zde řada vojínů, kteří již překročili věk 42 let či vojínů nemocných.

2. prapor byl posílen 8.10.1918 2. rotou a přemístil se do Nižního Tagilu, který byl obsazen 4. 10. 1918. Zde střežil město a trať. Odtud byl v polovině října odeslán přes Jekatěrinburg a Kuzino do stanice Uň. Po svém příjezdu byl 2. prapor, posílený kulometnou rotou dirigován 26. 10. 1918 do frontového pásma a při nástupu na stanici Kyn (29. 10. 1918) tvořil pod velením poručíka Konopáska zálohu skupiny (ruské) gen. Pepeljajeva. Po dobytí stanice Kynu a Kynovského závodu byly čs. oddíly majora Němce odeslány na uflimskou frontu a na jejich záměnu k udržení obsazeného závodu vyslána 2. a 6. rota 12. čs. střeleckého pluku pod vedením praporčíka Benedikta. Čtvrtá rota a kulometná rota zůstaly v dobytém Kynu. Po čtyřdenním hájení Kynovského závodu musely roty 12. čs. střeleckého pluku ustoupit přesile bolševiků, kteří v počtu asi 1200 mužů útočili třemi proudy na závod a snažili se tamní čs. posádce znemožnit ústup na stanici Kyn. Boje zde probíhaly se střídavým štěstím. Kynovský závod se podařilo znovu dobyt (6. 11. 1918) za cenu ztrát na životech příslušníků 2. praporu. Z Kynu byl 2. prapor 13. 11. 1918 odeslán do Kamyšlova. Jednotky 12. čs. střeleckého pluku byly postupně z místa bojů stahovány a ešelony pluku se setkaly 17. 11. 1918 v Jekatěrinburku. Zde vykonal před nádražní budovou velitel severouralské fronty generál Gajda 18. 11. 1918 přehlídku celého 12. čs. střeleckého pluku. Po přehlídce byl pluk odeslán (19. 11. 1918) do Kamyšlova, kam za ním přijel 20. 11. 1918 i štáb pluku. Pluk zůstal v Kamyšlově na nádraží ubytován v těpluškách, protože jej nebylo kde ve městě ubytovat. 20. listopadu 1918 byl 12. střelecký pluk přejmenován na 2. pochodový prapor (č. rozkazu 98 § 8). Celý prapor byl umístěn v 5 ešelonech a na Nový rok 1918 odjely všechny ešelony 2. pochodového praporu z Kamyšlova na kungurskou frontu, kam je volal rozkaz velitele severouralského úseku. 24. 1. 1919 se ešelony 2. pochodového praporu setkaly na stanici Jegoršino.

Zde se poněkud zastavme u historie výše zmiňovaného 2. pochodového praporu. Vzniknul, resp. rozkaz č. 1. vydal již 15. 7. 1918, a to jako 12. čs. střelecký pluk. Protože jeho početní stav i kvalita nebyla zpočátku dobrá, byl pluk v době od 20. 11. 1918 do 9. 2. 1919 přetvořen právě na 2. pochodový prapor. Postupně byl doplňován a jeho původní název se mu vrátil. Jedním z doplnění byla část 4. pochodového praporu 5. pluku, který ke 12. pluku (2. pochodovému praporu) přišel do posádky v Kamyšlově 13. 12. 1918.

23. listopadu 1918 byl střelec Václav Fadrný v zájmu služby převeden do 1. roty (č. rozkazu 101 §1). Důvodem k přejmenování 12. čs. střeleckého pluku na 2. pochodový prapor a zrušení 5. a 6. roty vedle řady jiných faktorů byl především nízký stav mužstva.

Velitelem 1. roty, kam byl nyní zařazen i Václav Fadrný, byl jmenován poručík Alexej Vostatek. Každá takto nově zformovaná rota dostala rozkaz, aby své mužstvo rozdělila ve čtyři bojové čety a aby vydělila do strážního oddílu vojíny starší 40 let a neschopné ke službě v poli. Tomuto strážnímu oddílu přikázána pouze služba strážní u vojenských vlaků, služba u roty a podobně. To se jistě týkalo i Václava Fadrného. Dále dostali velitelé nově zformovaných rot rozkaz, aby všechny dobrovolníky boje neschopné (kromě 40letých) poslali k lékařské prohlídce k plukovnímu lékaři a ten pak, aby je s příslušným lékařským dobrozdáním odeslal k vojenské lékařské komisi do Čeljabinska. Lékařskou prohlídku u vojenské lékařské komise v Čeljabinsku absolvoval i Václav Fadrný a 25. 1. 1919 bylo na základě nálezu vojenské lékařské komise 3. střelecké divize rozhodnuto o evakuaci Václava Fadrného do vlasti. Tato evakuace se týkala všech invalidů, nemocných a dobrovolníků starších 42 let. Před odjezdem z Jegoršina byla 3. 2. 1919 byla odeslána do vlasti skupina 66 dobrovolníků neschopných služby v poli. Odsun těchto legionářů však neprobíhal nikterak rychle a není známo, jak se vydal Václav Fadrný se svými druhy na cestu do Vladivostoku. 9. 2. 1919 byl 2. pochodový prapor opět přejmenován na 12. střelecký pluk (č. rozkazu 25 § 2).

V deníku jednoho legionáře, který byl také pro vyšší věk odeslán do vlasti, je uvedeno, že 7. 3. 1919 odjížděla jeho skupina z Čeljabinska do Omsku. Zde pro přeplněnou trať stál jejich evakuační vlak déle než měsíc. 24. 4. 1919 odjeli z Omsku dále na východ a po několika dnech odjeli do Krasnojarska. 1. května odjezd z Krasnojarska do Klukvenně. Dále si tento legionář poznamenal: „Náš ešalon jest o 120 osách a místy jej táhly dvě lokomotivy. V Klukvenně se setkáváme s hochy od 12. pluku“.

Je dost pravděpodobné, že v tomto ešelonu jel i Václav Fadrný. Z jiných zdrojů je informace, že tito legionáři, určení k odjezdu do vlasti, čekali poměrně dlouho ve Vladivostoku na lodě, které je měly odvézt. Václav Fadrný však byl zařazen až do třetího transportu. Předcházející dva lodní transporty odváželi do vlasti především nemocné a invalidy.

Domů se z ruských legií vrátil Václav Fadrný v transportu československých legionářů americkou lodí Archer, která vyplula z Vladivostoku 24. 6. 1919. Loď plula přes Japonsko a kotvila zde v přístavech Kobe a Jokohama. Odtud loď Archer doplula přes Tichý oceán s mezipřistáním na Havajských ostrovech do Spojených států amerických, kde zakotvila v přístavu San Diego v Kalifornii. Zde byli legionáři srdečně uvítáni americkými Čechy a Slováky. Spojené státy projeli legionáři vlakem a po určité pauze pak pokračovali z přístavu Norfolk na východním pobřeží americkou lodí Aeolus přes Atlantický oceán do francouzského přístavu Brest, kam připluli 15. 8. 1919. Odtud pak pokračovali legionáři vlakem přes Německo domů. Po krátké zastávce a uvítání v Praze se legionáři z tohoto transportu rozjeli do svých domovů. Václav Fadrný se vrátil podle všech indicií domů do Makova 27. 8. 1919. To mu bylo 45 let. Podle údajů z VHA Praha byl Václav Fadrný demobilizován 8. 12. 1919 v Čáslavi.

Václav Fadrný prožil pět válečných let daleko od domova. Václav Fadrný zemřel v Makově 29. 7. 1944 ve věku 69 let. Jeho manželka Františka Fadrná zemřela v Makově 28. 7. 1956. Oba jsou pohřbeni na hřbitově v Sulíkově u Kunštátu.

Zpracoval: Mojmír Fadrný, 19. 3. 2011